Sezení v Komedii

Na svatou Lucii jsem si byl sednout v Komedii na Hrdinové jako my - co všechno se stalo těžko popsat. . . všichni se spikli, aby mi osolili adaptaci knihy, kterou jsem měl rád . . .nejdříve jsem se musel vyrovnat s tím, že starší muž vedle mě bude fotografovat, pak s tím, že pokud bude paní za mnou mluvit, budu jí muset poslouchat, a když se "zhaslo", tak taky s tím, že nestrávím představení ve tmě hlediště, ale spíš' ve světle jeviště (první řadu už nikdy).

Ještě jsem se dozvěděl, že paní nedostala penízky za svůj překlad právě hraného kusu, blbý. Štrébl/Klaus Uhltzscht se rozjel. Pak do toho vstupuje (z hlediště) mě neznámá tvář Terezy Hofové, která podezřele dobře(tedy špatně) podala "krávu" Sáru, která z bývalého estébáka chce vypáčit omluvu (či co), kterou, jak všem dochází, nemůže dostat, a proto je to kráva (my díky ní nahlížíme svou naIvitu a už krávy nejsme). Po asi třetím narušení Klausova monologu Sára odchází - Klausovo vyprávění jasně směřuje k vrcholu, naše sezení ke konci, v tom se od paní (podle řečí tedy překladatelky J. Zoubkové) ozývá ona příšerná klasická věta "Zavolejte někdo doktora!" Hoch vedle ní, zdá se, zkolaboval. Štrébl běží pryč. Všichni v sále tuhnou. Kdo si to s námi zahrává, kdo nás zkouší? A kdo má vlastně první pomoc a nestydí se ji použít? Hlavně jazyk, hlavně jazyk atd. Mladík je odvlečen za plného osvětlení, nosítka v divadle nejsou . . .Ozývá se hlas mesijé Justa: "Já myslel, že je to vstup." Nahlas to řekl první, prostě muž na svém místě.

Zděšení pomalu polevuje, překladatelka drastičnost celé situace rozkládá velmi úspěšně: měli by tu mít doktora . . . No voni řikali, že ten Štrébl je takovej slizoun, ale mě příde docela jako sympaťak .atd atd.
Potom, co se DDP omluví za diváka-epileptickéhoNarušitele, vrací se náš sympaťák a než se stačíme uplně vzpamatovat dojede etudu na téma "jak jsem svým gigantickým pyjem prorazil žel. oponu" - patos dějinného zlomu byl rozpustile poskvrněn výkonem poskvrněným pseudo-fikčním kolapsem . . . doseděl jsem

Přisednout

Disent disent . . .odsednout, odsednout . . .nebo bychom si měli radši přisednout . . . spojit svoje zadničky na lavici.

Kolektivismus "nás" spasí jednoho po druhém? Dáme hlavy dorhomady? Fuj! Spojíme se ve Facebookokracii - bude se operovat s počtem členů různých "názorových" skupin - - dáme dohromady svoje profily! Svoje držky . . . svoje ksichty

(odkaz na Otevřený dopis PraKomDiv Pavlu Bémovi a Milanu Richterovi připojím pak)

Kdybych měl blog

Kdybych měl blog, tak bych jako první záznam nezvolil (asi) toto: a vůbec všichni se na Tom všem všelijak podílíme! - a co si budeme povídat - za moc to nestojí, přes občasné, místní pozitivní výkyvy...

A co je to To? To je všudypřítomná jednoduchost, ošklivost, průměrnost, nedokonalost, nuda, nenápaditost, absence reflexe - náhledu, nízkost, malost, krátkodechost . . . a o Vánocích je to posíleno...

tak ňák bysme to měli buď zabalit nebo pořádně rozbalit, tohle není k ničemu...

disent? disent teď?  jak? od čeho?