úterý 28. prosince 2010

Tvořivá lidovost mudruje / Než napíšu to pé-efko

Arnošt Lustig na smrtelné posteli se zpovídá Karlu Hýžďalovi. A pak se to přežije a vydá se to jako kniha, nu, dobrý kačer!, ale mohl by to klidně být i docela pěkný film, hm? Několikrát se tam opakuje například věta: “Nakonec každej vyměkne a chce tu historku slyšet znova”. Taky se tam mluví o holkách a holokaustu a holení a hulení a honění a hnědosti pachu některých mýdel. A hodně se tam jí krůtí tlačenka, protože tu má prej Lustig nejradši...

(Mimoděk si pobrukuji píseň Pejskové se koušou, když si uvědomím, že to dělám, vzpomenu si na strašlivou Marii Pojkarovou a taky na Hálu. Když se mi takto připomene Hála, rozhlédnu se, jestli někde nečíhá Cibulka s kyvadélkem...pak chvilku nečinně bloumám dokud si zase nezačnu pobrukovat “Pejsky”, takto až do večera.)

pondělí 20. prosince 2010

Kompost \ Otázky zmaru a naděje / Případ noha


Dívka se zlomenou nohou, s nohou v sádře - křehkost. Dívka bez nohy, dívka s amputovanou nohou, dívka s pravou nohavicí srolovanou někam nad neexistující lýtko, dívka s nohavicí povlávající pod kolenem , nenávratně uříznutá noha. Pahýl v asymetrii. Pohledná dívka, na kterou zírá celé osazenstvo autobusu, ne kvůli tomu, že je pohledná, ale proto, že jejímu obličejíku a štíhlosti postavy neodpovídá nepřítomnost nohy od kolene dolů.
Přemítám o tomto zvláštním druhu zmrzačení, piju svůj dylinkový čaj, přikusuji geblsky, civím na vycíděný kuchyňský dřez. Myšlenky se pohupují na hladině vědomí jako polystyrenové kry v té soutěži Hry bez hranic, s nesmrtelnou Marcelou Augustovou, která se od sčítání “žolíků” dostala až do virtuálního studia Volby 2010, kde rukou staženou jako v gestu karatisty máchá kolem virtuálních sloupečků virtuálního grafu virtuálních voleb do nástupnické organizace Národního shromáždění, které to neustálo a muselo se přesunout blíž k Hradu, jako by přestěhování se do starší budovy přidalo stáří a vážnost celé instituci... ale tady už odbočuji, jako červ provrtává náhodnými směry hromadu kompostu...
- - -

úterý 14. prosince 2010

Ano, černě odění lidé v městě zapadaném šedou hmotou!


proudy smutnilů
s hlavou otočenou nazpět
na svých procházkách
vyschlými koryty řek
zaplavují tato
jako slzy(!) smývající pyl
v záhybech vrásek vymírajících ras
(?dav jako pyj
v záhybech faldů zdravím kypících ras)

pondělí 6. prosince 2010

Dojemnosti deníčkového dojímání

Spím na obláčku,
doluštil jsem roháček

Sen v rogalu, okřídlený kokon,
nedopadání spíše než let,
náraz do pagody vyskládané z ohlodaných vepřových žebírek

¨ ¨ ¨
Taneční večer - lekce swingu - tanečnice K. - jsem nesnesitelně upocený a jak se zdá ztratil jsem kdesi cestou po bulvárech poslední zbytky motorické paměti - ale omlouvá mě, že je to pro mě první hodina - později ji poliji pivem, omylem a nevysvětlitelně.

ˇˇˇ
Odměnou za noc strávenou s přáteli, odměnou za množství vypitého, je intenzivní pocit, že svět je kloaka, doma mě budí živý ruch, bratr zde má několik lidí na přespání, vesele se baví, otec jim posluhuje, podstrojuje, je mi trapně, okupují kuchyni, já už bych si přeci jen něco dal. jdu do kuchyně, pod tlakem jejich pohledů, pod tlakem jejich čumění si udělám velmi sladký čaj s mlékem, snažím se nic nekomentovat, vlastně ani nemohu nic komentovat, nejsem zcela s to popsat situaci, ve které se nacházím, to, co k těmto okupantům cítím.

čtvrtek 2. prosince 2010

Jak to psal ten Thomas B., svět je koala / Okrajovosti

Návrháři nešpinivých textilií. Trenýrky zepředu žluté a zezadu hnědé, zvláštně kropenatá pyžama, zástěry s rudými fleky, hedvábí na kravaty jako když nazvracíš, kalhoty zdánlivě promaštěné v místě stehen. Polozapomenuté umění patiny. Velmi staře vypadající pergamenový výuční list po dědovi patináři.

 - - 

neděle 7. listopadu 2010

Na způsob vtipu / Sekvestoři ve vaně

Plánuji jít na výstavu. Exhibice, expozice říká se, ale je to jen sprostá exploatace a tak by to mělo stát i na plakátech  - kulturní produkce (zde) je skutečně jen vytěžování, zneužívání, senzační předvádení, medvědářské předvádění a mědvědářské psaní, které má pouze medvědářské publikum a medvědářské čtenářstvo, pomyslel jsem si ve vaně. Říkají Dekadence a míní tím vrchol, přitom tato exhibice, tedy exploatace, je skutečným dnem, naším zjevným úpadkem, říkám si a snažím se řití co nejodvážněji zabublat -  tzv. hnědá, jakešovská ruleta - chcete se efektně ozvat, ale riskujete ponížení, zesměšnění.

středa 20. října 2010

Zřetězení objevů /

Díky /občas/ skvělému blogu Hlas píči a jeho top5 medikamentů jsem objevil Persen - něco jako valeriánské kapky v tabletách, resp. tobolkách. Celý den jsem si připadal nepatřičně - zcela bezdůvodně v dobré náladě. První nával úsměvů a uchechtnutí, které u mě přípravek vyvolal, mi připomněl bezstarostnou, bezkonfliktní a "legrační" atmosféru představení cimrmanů, vodňanských a jiných werichů. Musím ještě podumat, jestli dál pokračovat s úsměvem idiota.

pondělí 18. října 2010

Povolební odpoledne / Šroubovanost

Bratr zcela náhodně k našim vrátkům, kde na něj čekám, abychom spolu vyrazili volit, až přijde se svou dívkou z nádraží, přivádí kromě svojí dívky, která v Hostivici nevolí, také dívku ze sporáku(tak se jmenuje) s tím, že s námi jde odvolit, překvapuje mě, že dzs bydlí dokonce ve stejném volebním okrsku, odvolíme a DZS se nechá pozvat k nám domů.
Jako nápoj volí lahvové pivo, všichni její volbu kopírujeme, já, můj bratr, bratrova dívka a dzs sedíme v kuchyni a pijeme lahváče. Matka odjíždí na jakousi šumavskou chatu, bratr odchází s dívkou do svého “boudoiru” v prvním patře, prý cosi počítat, nebo vyměřovat.
Zůstáváme sedět v kuchyni s dívkou ze sporáku a s mým otcem, který se v kuchyni celou dobu od příchodu dzs ochomítal, ve snaze působit jako pozorný hostitel, i když - možná se jen nudil. Konverzace plyne v lehkém tónu, dzs si nechá otevřít dalšího lahváče, pak jí otec nabízí kávu, pak já dělám čaj a otevírám láhev růžového vína.
Navrhnu dzs, abychom popíjeli u sledování volebního studia. Já, můj otec a dívka ze sporáku se přesouváme do jídelně-obývacího prostoru, bavíme se pijeme, komentujeme zlatý zub jednoho ze zpravodajů a Moravcův uzel na kravatě. Já, můj otec a dívka ze sporáku spolu strávíme celé sobotní deštivé odpoledne. Každý má svůj důvod, tím jsem si jist.

neděle 10. října 2010

Bubenská toulka

Sedím na tvrdé, dřevěné židli nasměrován na pódium, je mi hrozné vedro, pivo mi vůbec nechutná, ostatní svoje piva nenápadně/nevědomky odlívají na zem a vytvářejí tak v tom vedru skutečně odporný pivní pach.


Připadám si jak Earl z RedMeatu. Mám co dělat abych necivěl na trojici v obřím ušáku u zdi - u pravé opěrky je vpasovaná naprosto zduněná čtrnáctiletá dívka, k ní, nebo spíš přes ní je namáčknutá/přitulená dívka asi patnáctiletá a na tu přes levou opěrku přepadá chlapec asi šestnáctiletý. Snažím se poskytnout jim soukromí a odvrátit zrak, ale ostatní batiky mě nijak neoslovují. Navíc mám utkvělou představu, že starší z dívek odněkud znám, někoho mi připomíná, třeba si vzpomenu. V zásadě na tom nic není - jen si představte, jak v saku a propínacím svetru sedím v davu mániček a s půllitrem v ruce civím na mazlící se teenagery - starší z dívek se tulí k té mladší obě mají zavřené oči a na obličejích slastné výrazy; čtrnáctiletá je vážně dost zduněná, a tak zaujímá spíš pasivní postoj, zato šestnáctiletý nechce nic nechat jen tak, díky němu celý výjev visí na diagonále, gradaci - patnactiletá jemně doraží na čtrnáctiletou, která je zapasovaná úplně dole v ušáku, a na patnáctiletou o trochu vášnivěji dotírá šestnáctiletý, nemám dokonalý výhled, ale trochu mi připadá, že jí právě začal lízat ucho, jdu si dát ven cigaretu . .

- - -

Návštěva Designbloku v sobotu večer nestojí za řeč, rozvířila myšlenky, ale doopravdy nezaujala. O trochu vtipnější byla pozdější návštěva Wolkrovky, poblíž nádraží Bubny. Je to jako stroj času - strašně dlouhé vlasy, batiky, americké vojenské bundy, věkem povětšinou středoškoláci, přemýšlím, jestli se jim dá říkat máničky, když už po nich nejdou estebáči. Všichni mají mírné, klidné pohledy.

Dožaduji se usb-kabelu, který jsem tam snad dříve zapomněl - nic. Ujíždí mi vlak. Musím vydržet tady, počkat na další. Začíná koncert - možná to je osazenstvem, ale neumím to pojmenovat jinak než jako big-bít, nemám v tom úplně jasno, mají hodně kytar, žadný "západní" styl mi to nepřipomíná.

úterý 5. října 2010

Buddhistické centrum / Lotosově růžová

Dnes opět jen pár poznámek.

Jsem pobaven podobností layoutu stránky, kterou jsem našel až dnes - nabízí se otázka proč já, popeláři, Holanďané a Buddhistické centrum Lotus?
Do Hostivic zítra přijede cirkus - na letácích nabízí cvičené pejsky, kozičky a pávíky a junior klauna - kromě vyslanců říše zdrobnělin vystoupí i akrobaté a to jednak vzdušní a jednak i přízemní - bohužel se nejspíš nejedná o nezáměrný vtip . .

Soustavnější, souvislejší spisování je zasuto kdesi v tříšti konceptů, motivů a hříček.

Snažím se ignorovat předvolební kampaně, přemýšlím o titulech Kandidované ovce a Kandidované mrtvoly jako o vhodných pro politický thriller ve stylu Hero Rolfa blahé paměti.

Snažím se vstřebat silný dojem z další z anuálních návštěv "mého vlastního" porodníka - rodinného přítele - marxisty s inteligentním výrazem - osmdesátiletého profesora medicíny, jehož řeč/postoj/text by bylo možno postavit po bok textu o Teologovi. Stáří, paměť, zapomenuté židovství a to pohnuté 20. století, ale především tzv. materialismus. Pach smrti, dětská světýlka v očích. Stisk ruky člověka, pro kterého byl nástřih hráze denním chlebem.

neděle 26. září 2010

Z procházek a výletů

Je to jako sen - travnatý svah s právě zasazenými tenkými stromky, omšelý, žlutý, dvoupatrový altánek se sytě tyrkysovou fólií povlávající ze střechy, ruina statku, kterou nemám chuť prozkoumávat; procházím lesem podél zdi oné usedlosti; za lesem čeká zašlá sláva rezidenční čtvrti, vícepatrové vily, osamělá vlaková zastávka s množstvím jízdních řádů pro různé směry a roční doby - pokračují chůzí - koleje se zařezávají do terénu, nemám je jak přejít než přes úzký provizorní mostek z čerstvého dřeva - na začátku mostku stojí stařec, nevím proč tam překáží, když se přiblížím, zarazí mě příšerný pach, sklopím hlavu - skoro se zapotácím - zavřu na okamžik úlekem oči - muž tarasí vstup na lávku vodítkem, na kterém má přivázeného olysalého, starého jezevčíka - ten má u zadnice slepené chlupy a v místě/namísto varlat mu trčí mokvající žlutočervená koule velikosti pomeranče. Musím ho překročit. Místo toho se zapotácím, přepadnu přes hrazení a napíchnu se na armovací železa připravovaných základů nového mostu.

Rakovnické lány se táhnou v záhybech mírných oblouků do dálky - drobné, suché, uhrabené, hrudky hnědočervené půdy - rojníce asi desíti postav rozptýlených v různých vzdálenostech s hlavami skloněnými k zemi - polední, ale na podzim už mírné slunce - v kymácivém kroku, aniž by bylo zjevné kam jdou. Říkají, ať hledám kameny. Jedná se patrně o oblast výskytu zajímavých kamenů - snažím se najít co nejkrásnější kámen - po suchém uhrabaném povrchu se mi skvěle jde. Nasbírám zásobu barevných kamínků. Následuji dav - ostatní nesou náruče plné nevzhledných, velkých kamenů - dojdeme k malé mohyle, nebo spíš k základům mohyly. S obřadností vsazují svoje kameny na správná místa v mohyle - přisypávám svou hrst kamínků.

neděle 12. září 2010

Literární příloha / Ušmírovaná cizí korespondence / Kdo pronajímá tento byt podivným cizincům?!

Náš milý pane předsedo,
přikládám kopii článku „Vlastníci bytů odpovídají za své nájemníky“, (Právo 14.8.2010), který mě zaujal. Totiž právě kolem tohoto víkedu 13./14.8. byl ve vedlejším bytě (Čáp) neobvyklý ruch. - Mezi našimi byty je zeď jen 1/2 cihly.

13.8. odpoledne velký ruch po schodišti, tahání zavazadel nahoru, mně neznámá řeč (muži). Pak velmi hlasitě pouštěná hudba, zvl. bubny, asi do 2o hod. Pak klid. Okolo půlnoci z pátku na sobotu mě vzbudil velký rámus na schodišti a před sousedním bytem a v něm. Trval asi půl hodiny.

Sobota 14.8. - V 8,20 jsem šla nakupovat. Dveře sousedního bytu byly dokořán podobně jako dveře z konce předsíně do pokoje, kde byla rozházená kupa peřin a několik spících lidí...

Vracela jsme se po 9,3o z nákupu. Před vchodem do našeho domu plno velkých zavazadel-kvalitní sořepinové kufry na kolečkách, batohy, tašky, vše velmi pečlivě zabalené. Domovní dveře dokořán a u nich mladík (cca 20/25) štíhlý, snědší, neevropský typ (Arab-sev.Afrika?), velmi dobře oblečený. Musel mi uvolnit vchod, abych se dostala domu. A tak jsem se ho všelijak ptala, u koho že byli. Po chvíli dohadování mi na prstech ukázal, že ve 3.patře. Ale to už se ozval „umírněný“ ruch na schodišti. Když jsem se zastavila před Vaším bytem, scházelo dolů několik dalších mladíků podobného typu, podobně oblečených a vlekli další kufry a batohy. Jeden z nich byl o něco starší, silnější a měl míň vlasů. Nepozdravili. Bylo jich celkem 6 – 7. Ale proč v bytě jen přespali a proč měli tolik kvalitních pečlivě upravených zavazadel? - Pak byl v domě klid.
17.20 – Opět za dveřmi ruch, odmykání bytu, ženské hlasy, bouchání. Asi po půl hodině se za dveřmi objevily 2 velké papírové tmavomodré tašky ZARA s použitým prádlem a velký plastový pytel na odpadky. Otevřela jsme dveře a ze sousedního bytu vycházela cca 4oletá upravená žena (odbarvená, rovněž „středomořský“ typ) a asi 12letý chlapec. Když mě uviděla, zarazila se, pozdravila francouzsky a šla s chlapcem dolů. V 2. patře se zastavila a někam volala mobilem. V bytě zůstaly 2 mladé ženy (cca 20), jedna s dlouhými černými vlasy a uklízely. V 18,10 obě odešly a vynesly odpad a prádlo. Vzápětí odjíždělo od domu auto.
OTÁZKA: KDO pronajímá tento byt podivným cizincům. Není to poprvé, ale tentokrát to bylo velmi nápadné.

Zdraví J. Boučková

pondělí 6. září 2010

Zabil jsem Salingera, pánové / 2*16=32 / Coffein rush

Punk je jinde. Punk je říkat, co je punk. Postmoderna je říkat, co je postmoderna. Stylový je říkat, co je stylový. (Neasi. Asi ne.)

Poslala mi esemesku, že se sejdeme v 19:42 před divadlem, takže sem věděl, že se sejdeme v 19:47 před divadlem. Našel jsem na internetu spoj a vyrazil tam, ale ještě před tím jsem si u nás dole v baru dal (stylově) Havanu a tři piva, plzeňský dvanáctky. A přemýšlel jaký to večer asi bude a jestli mi ještě napíše esemesku, a pak mi psala Dehydrovaná, že mě chce vidět a já nevěděl, co jí napsat. Potkávám hodně žen, co bych klidně opíchal, ale protože jsem zmatenej narcis a ony komplikovaný hysterky...píšu o těch zmatcích a o těch holkách takjakože jemně, citlivě a vtipně.

Svěřuju se kamarádům, protože deníček by to neunes, a tak si na internetu vedu jenom takovej protokol, co sem si jako myslel a co si pamatuju, že sem s kym vypil a co sem si myslel, že si myslej ty holky kolem. No a je to hrozně složitý, nebo vlastně je to složitý i jednoduchý zároveň jestli mi rozumíte

No a pak jsme byli v tom divadle. A dali jsme si spoustu brk/špeků/jointů. A pak jsme se rozloučili. Ještě jsem se šel někam napít. (!!Důležitá věc u deníčku - pokud je pro vás nějaká činnost samozřejmá nezapomeňte jí pravidelně zmiňovat - takže určitě popsat počet špeků + počet piv + počet panáků tvrdýho alkoholu + Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Piju už pět dnů v kuse to je teda hrozný. + sem se šel umejt do koupelny. v kuchyni sem chtěl jíst, ale v lednici nic nebylo + uvnitř sem hrozně rozdrásanej, takže sem si znova sehnal její číslo, jakože to na ni ještě nějak zkusim. Takže znova od začátku. mám nějakou představu o vlastní důstojnosti a o svym penisu, takže mažu její číslo. Předěl: Hraju na koncertě. Píšu za peníze. piju alkohol. Svěřuju se Xindlovi X. Celý se mi to rozleží v hlavě, takže sem si znova sehnal její číslo, jakože to s ni ještě nějak zkusim.

Ale taky sou tu jiný holky, což vedu v patrnosti, takže to s nima začínám a "končim" podle toho, jak se mi to zrovna jeví s Pokérovanou, což je milovnice Pokémonů a láska mýho životu. Je mi 32 takže na dnešní poměry už sem vlastně starej, i když na druhou stranu pořád jsem dost cool a progresivní, ergo mám to nejlepší ze stáří i z mládí.

Ještě jednou si to shrneme: Jezdim metrem i tramvají. Jim jídlo. Piju /alkohol. Zůčastňuji se kulturních akcí. Aktivně hledám životní partnerku. Zas a zas. Mám určitý okruh přátel, kterým se svěřuji se svými myšlenkami a pochybnostmi.

//Já jako chápu, že takhle někdo možná žije (možná, že i já), ale proč?
A Jana Jíchu vydává Torst. I když je to otrhaný monogamní makrobiotik . . takže v pití alkoholu to nespočívá . .

středa 1. září 2010

Deníkové čtivo z pouti // Namísto úvah

. . Ą, Ę – kape jim z písmen, snad jedno krvácí pro druhé a druhé pláče pro první … nebo jsou to jen takové ocásky, což mi připomíná příhodu „Vacek“ ze včerejška – jdeme s Janem parkem k plovárně, na lavičce sedí pobuda a močí silným proudem na cestičku před sebou. Kolem jsou dva výrostci a pokřikují na něj: Je ti vidět vacek, je ti vidět vacek!


. . se vydám ostrou chůzí z Malborka na jih. Minu dvě kamenictví s dvory plnými náhrobků-ukázek, napoprvé mi až zblízka dojde, že se nejedná o hřbitov. Potom dva válečné hřbitovy/památníky – první je sovětský, obří reliéf v rudé; druhý patří Commonwealthu, je tu ve skříňce soupis uložených a pamětní, návštěvní kniha – rukou psané vzkazy dávají nový život  pacifistickým klišé, čtu na přeskáčku: Anglické jméno: My dad is here. Německé jméno: I am sorry! Polské jméno: Never again! -Je to osobní, nechám se dojmout, trochu.


pátek 13. srpna 2010

Plavání

Narazil jsem na tuhle vířivku a připomnělo mi to pondělní plavání v Pyramidě, tentokrát s důchodci. Hubení, kostnatí penzisté.

Přemýšlím o plavání v jednom z hostivických rybníků, má zelenou vodu a pěkně krmené kapry.

(Předchozí víkend návštěva na chatě. Jako dílna (workshop) "aktivního odpočinku" - provozování činností vyžadujících pozornost nikoliv kreativitu: sběr borůvek, střelba ze vzduchovky, mini-golf, bowling. Hry mě baví - i prohry mě baví. Hosté upínají pozornost na hostitelovu společnici, ta projevuje sportovního ducha, zručnost a přesnost, má názory.)

neděle 1. srpna 2010

Taky si přiložím / krátké poleno / Vniknutí, poznámka

Ve světě triviálních žánrů, splněných snů: z myšlenek, dojmů, dohadů, tušení a nejistot se stávají telepatie, telekineze, čtení a přenosy mylšenek . . kontrola lidí a věcí, předpovědi, proroctví, dopadení zabijáka, cestování časem, elixíry lásky atd atd. Magie a technologie si vyměňují místo tak rychle, že už je ani od sebe nerozeznáme.

Kromě jistého patosu (nedostupná rodina za mořem) rozehrává jakousi hru na náročnost a zároveň všechny složitosti vysvětluje, což nepříjemně/směšně přerušuje vyprávění/spád děje.

Střet reality a snu? Můžeme je zaměnit? Snad. Problémem je samotný koncept objektivní reality, koncept reality jako sdíleného prostoru - ve Vniknutí se jde ještě dál a je možné sdílet i sny. Jsou povýšeny, nebo poníženy na úroveň reality? Už ani ve spánku nemusíme být sami - už nikdy sami, tlačítko Sdílej úplně všude.

Koncept snu jako ovladatelného prostoru. Sen má na svojí straně pár silných zbraní, ale proti rozumu/vůli zde neobstojí. Sdílení, jež proniká všechny překážky a dokonale, pouhou myšlenkou, ovladatelný prostor - jako definice anti/utopie v kostce - jako kulisa akční podíváné, trikového spektáklu a hry na složitost - celé jako obětina rituálu spojujícího účastníky - ti spojeni "zážitkem" vzájemně se předhánějí ve své chápavosti, jíž je film falešnou zkouškou.

neděle 25. července 2010

Uchopme ho do dlaně v majestátné šíři

Natalia Sadness - podle všeho nejnovější hvězda českého internetu, po Luštěle, alespoň pro mě. Narazil jsme na to téměř současně se zmínkou o dřeni blogování. Nelze hovořit o subtilní poetice nechtěného, roztomilé naivitě, ani o konzumentské tuposti (natožpak o kýči pavlače, který jsme si zde vychutnali posledně) - je to zrůdnost dospívání ne v nezralosti/nedokonalosti - ale v nesnesitelné neurčitosti - dítě/dospělý (prsa/ne-prsa; hlas/ne-hlas, rozum/ne-rozum, mimikry vyzývavosti/cudnost, venkovanství/magazínová představa luxusu . .) - zneklidňující nápodoba, napodobenina dospělého - zrůdička - (příslovečná, pověstná) dětská hravost odplynula a nadchází období disciplynování se, napodobování vnějšků - reálných i televizních a magazínových, k těm je naštěstí dodáván i návod jak je napodobovat - i s ceníkem, trochu to připomíná modelářství - nákres, seznam součástek, ceník, následuje nákup a modeláž sebe sama.

Péče o tělo, touha po slávě - bez motivů, kromě snahy napodobovat. Jako když vás zastřelí šimpanz, nebo setne orangutan s rudou kápí. (Zrovna zabíjení jako příklad!? Postřeh, který si budu hýčkat.)

neděle 18. července 2010

Jako Bulletin Patetického divadla. // Trapně

Nevkusné, nevhodné a trapné – a nejde o nějakou mou uraženou ješitnost – byl to jen moment, který dovršil podivné napětí – byl to moment, který v něm odstartoval: reflektivní kvašení, řetězec zpytování a sebe-zpytování, nebo spíš sebe-pitvání, které vedlo k tomu, že mi během večera poslal několik zpráv – myslel jsem, že když nemám tzv. vztah nemůže se se mnou nikdo rozejít, omyl – poprvé v životě jsem dostal „kopačky“ od známého, takového pivního kumpána – šlo o zprávu, která mimo jiné obsahoval spojení „musím ukončit naše přátelství“ - to byla poslední zpráva. Pro mě vlastně dobrá zpráva, i když nevím, jak na ni odpovědět.

pátek 25. června 2010

Co by na to řekl solidní sinolog? / Hříchy pro profesora Krále

Měsíc: už na mě nemluví
zradil jsem ho ve svých básních
příliš jsem myslel na čaj a na sníh
/na víno a na smích/
broskvoně odkvetly
odlétly volavky
ztratil jsem přítele

čtvrtek 10. června 2010

Klub Vagín na Národní třídě / Městská hromadná doba

Marginality týdne:

Lidi, co odebírají blog Františka Fuky, aby pod každý nový příspěvek napsali, že FF je negramotný primitiv.
"Samozřejmě jsme nemohli opominout aktivní cestovatele, kteří rádi objíždějí krajinu na kole, aniž by toužili za každou cenu po vrcholných sportovních výkonech." brožura lidových novin pro vnitřní turismus
Lidé věnující se pettingu na koupališti Petynka.
Tak už tě pustili.

pátek 4. června 2010

Obrýlený zbloudilec / České děti slohové práce...

Na zastávce: už z dálky mě oslovil muž inteligentního vzhledu - nedbale oblečný, malý, obtloustlý, oholený celkem nedávno, velmi pěkné černé vlasy a černé obroučky brýlí - byly to ty brýle - ty mě zmátly - všichni obecní fantové by je měli nosit - jeho otázka mě zaskočila: jestli odtud jede něco do Nučic. Chápete? Do Nučic! Jednak mezi Hostivicemi a Nučicemi neexistuje přímé spojení a jednak se mnou téměř nemá cenu o Nučicích hovořit, protože, jakmile slyším to jméno, musím se soustředit na potlačování smíchu - v Nučicích žijí totiž Nučičáci, a jakmile si to vybavím, mám se co krotit, abych se nesmál nahlas (nevím, snad jsou jako mončičáci nebo co).

pondělí 31. května 2010

Létem jako loukou příčinných fléten / K (Pudlákovu) pseudoruralismu

Vesnice věznice
roztroušenost
         samot kolem
pak řeka most
starý cukrovar
         robustnost
stařena mrká jako stroboskop
s nůší u cesty líčí na zajíce

úterý 25. května 2010

Nakažen volebním šílenstvím opakuje si dokola:

Půjdou volit lidi, co se leknou falešné složenky. Půjdou volit lidi, co si myslí, že volit stranu, která by se nemusela dostat do parlamentu, znamená zahodit svůj hlas. Půjdou volit dvě ženy z "vinárny" Konírna, které o poslancích mluvili jako o "zástupcích státu". . .

neděle 16. května 2010

Téměř sekvestorský soupis pozůstalosti? / Protokolování zatuchliny / Malá thanatografie

H. mně poskytnul studijní prostor v bytě, kde teď dočasně bydlí - chtěl jsem liduprázdné místo, kde bych měl klid . . - udělal jsem asi sto fotek mobilem, aniž by bylo cokoliv potřeba aranžovat - nakupení suvenýrů a dalších věcí za celý život, polovyklizený byt skoro bez nábytku, byt po mrtvé ženě (asi, žijí přeci déle), lampy, na zemi opřené o zeď prázdné rámy, zaprášená zrcadla, rukavice, prázdné rukavice, hnědé piano, na něm umělé květiny, vyšisované stíny po obrazech, sem tam pavučina - štosy knih, dokumentů, fotografií, drobností, přitažlivá pitoresknost veteše versus smrt ve vzduchu, ve zdech i ve škvírách parketové podlahy. Věci sousedí v těch nejbizarnějších souvislostech (taky staré desky, hodiny: najednou vypadají tak symbolicky) - neměl jsem nejmenší chuť se v tom hrabat; chaos - dezorganizace - směs, co zbyla z života: už jen z toho jsem měl husí kůži, ale fotit jsem musel - s mrazením se pokusit o posmrtnou masku, kýč smrti.

Pytle šatstva, dopisy, šatní kartáče, krabička psacích potřeb, nůžky - patery nůžky! - pořadatelé pozůstalosti setřídili vše podle podobností. Tak se vytratil vztah všech těch drobností k určité časové ose - spojující momenty, zážitky, období a návyky - nové zdánlivé uspořádání vytvořilo skrumáže, haldy ve skutečnosti nesouvisejících věcí.

sobota 1. května 2010

Nevyspalost / Pseudo-spisovnost

Rychle zapsat celou noc "čarodějnic". Keplerské parkové/vojensky hřbitovní/tereziánsky hradební čarodějnice ve znamení piva a psytrance až do ranního úklidu a příjezdu policie. Po mnoha tu více, tu méně civilních rozhoverech stojím za pípami, patrně jsem si v dětství málo hrál na obchod, nehce se mi od nich odejít a zůstanu asi do šesti, nebo sedmi hodin ráno, pak zkouším uklízet a stěhovat s ostatními...

sobota 17. dubna 2010

Gustloff // Ze série Loď, na kterou myslím / České děti zlomky...

Gustloff - - přese všechno překonává Katyň, Drážďany, Kartágo, Tróju. Všepřekonávající představa města, které nastoupí na parník, a pak se potopí...

Jak soudit člověka, který bez známky nejistoty soudí všechny kolem sebe...A co když někdo tvrdí, že jen život v páru je plnohodnotný... A co když [PS  - a co když mám dnes publikační náladu]

sobota 10. dubna 2010

Neštěstí Karas byl ušetřen /

Strašný patnáctihodinový sedánek. Kupa keců, z kterých mi je teď zle. A pak hora pokusů o blasfemii, řekněme, cesta po dně - "Ideje - bába tě poleje" a taky "Duch? Bubák!". Zopakoval jsem si nejoblíbenější vtipy a vychutnal jejich dopad - převážně tematika (konceptu) rasy.

Odměnou za vytrvalost byly teologovy historky: hrabalovské vyprávění o dějinách menstruace, a pak příběh o průjmu s pracovním názvem Tři zastavení.

Zásadní zjištění - nejkrásnější citoslovce je KRÁÁÁ. Zvuk svobody a lhostejnosti, u opilce určitě. Mňau, haf a ostatní se musí jít schovat před takovým zvukem . . 

pondělí 5. dubna 2010

"Budovat svou další existenci" / "Ví, co chce" /

Hláška: Cítil jsem se sám sebou. Chvilku jsem zaváhal, jestli má cenu to ještě zkoumat, rychle jsem došel k závěru, že z onoho textu bych stejně nepochopil, co to znamená . .

Ale přece . . mohl jsem mu to uvěřit, aniž bych chápal, jaký stav ta věta popisuje? Je to nějaký stav autenticity? Momentalní nedostatek odcizení - - čeho od čeho? Cizota sama sobě vlastní . . Připsat Jandlovo Z cizoty na seznam četby - třeba je název dostatečně doslovný, aby se vše vyjasnilo.

(Ano chtěl jsem psát o něčem jiném, ale nechám to na jindy)

středa 17. března 2010

Analfabet a cd-přehrávač . . /

Kocovinka a hudební analfabetismus se spojili - snažím se jíst a trochu listovat novou a2, otec má puštěnou nějakou hudbu v kuchyni, utahaný, sladkobolný zvuk. Jdu k přístroji, vedle něj leží obal, vše se spojuje . . tak tohle je ten Leonard Cohen.

pátek 12. března 2010

Diškurzy, strava, četba / volné navázání

Zavařeniny (džemy, marmelády, kompoty, paštiky), uzeniny, káva, pivo, cigarety, likéry, pálenky. Nevyznám se v rozdílech zimní a letní výživy, ani duševní výživy. Maso na hlad, kávu pro chuť. Nikdo nemá chuť na půst. Nikdo samozřejmě nemá chuť na syrové. I strava konverzace se někdy přibližuje umělosti, trapnosti, jakési kompotovanosti. Velmi slané a velmi sladké jen budí větší hlad a způsobují nevolnost další den - jako teoretické hovory o intrikování. Oblé hrany mentální paštiky. Lák z dobře marinovaného Akvinského. Louh

středa 3. března 2010

Když se ptáme, zda lze po holocaustu psát, máme na mysli i kuchařky, anebo právě kuchařky?

 
A Stelle rakvičku. Knihovna je institucí, která sice podle možností knihy skladuje a tedy i selektuje a podle okolností zachovává pro budoucnost. Tato možnost konzervace, toto vlastnictví, tato moc, ovšem není jejím manifestovaným účelem, účelem knihovny je nabídnout knihy čtenáři - teď a tady, katalogizovat, šetřit čtenáři čas při vyhledávání titulů. V ideálním případě se vlastník a jediný čtenář vyskytují v jedné osobě, která je podle chuti a možností sama sobě knihovníkem, abych se vyjádřil křečovitě, avšak úsporně.

pondělí 22. února 2010

Opilecký prolog k novele Z Oddělení pisoárů / Pondělní grafomanie

Pracovní název Kriplové z porcelánu.


Kriplové z porcelánu, dezignéři z oddělení pisoárů. Na bílym porcelánu narýsovat čáru. Kriplové z porcelánu rýsovací prkna - jen pro jednu půlku lidstva. Odpoledne dopoledne jen šňupou svinstva a sněj vo novym pisoáru. Něco novýho pro tu jednu půlku lidstva. ... (Musíme rýsovat pisoáry. Čáry do oblouku. Čekaj až je osvítí a vymyslej novej pisoár. Ten první bude král. Úplná stár. Zkusili všechno v čekání na inspiraci. Jó, Koksárny Rakovník!)


Už mám dost - vykachlíkovanej ateliér plnej severního světla - čisto kolem mě, čisto ve mě: čisto jak jen dyzajnér sanitární keramiky může mít, vyčištěno, bílo, sněhobílo. Ale škvírama očí registruju inženýra Denise. Nelij ten benzin na ty rýsovací prkna! Nebo jo, ale nezapaluj to. Anebo jo, ale musíme jít pryč, tady je konec. Novej pisoár stejně nevymyslíme. V bílých pláštích utíkáme z keramičky, do světa barev - prodíráme se řepkovými poli k modrému obzoru - bíle ťupky na ukrajinské vlajce kdesi na Rakovnicku . .

pátek 12. února 2010

Ale ty šlupky, ty šlupky jsme měli oloupat

Název seriálu How I Met Your Mother je jen špatný vtip fanoušků MILF-porna. Dabovaný 30Rock, překvapení se nekonalo, jen další zklamání, hlas Zuzany Slavíkové je otravný.

Originál se ovšem drží na stále solidní úrovni:
JD: You are truly the picasso of loneliness.
LL: Or I am that painting  elephant of being awesome.

pondělí 8. února 2010

. . a předposlední fejsbúková výprava /

Malé f v logu facebooku - kříž s jedním zahnutým koncem, aby se dal pověsit lépe na rameno, nad dveře apod. ipod. Kříž, ale portable. Mobilita - nobilita. Nebo je to kříž ohnutý větrem? (větrem času samozřejmě . . tím nesmiřitelným fukarem).

neděle 7. února 2010

Těla: jsou všude, tvrdí svědek /

A nyní tito dva bratři – jeden hodný a jeden zlý – vedou válku o Elenu, její rodinu a o její přátele… Seriál je založen na stejnojmenné sérii knih od spisovatelky L.J. Smithové. Za převedením na televizní obrazovky stojí Kevin Williamson (Dawsonův svět). - převzato od fanoušků


Šmírování: je horší než fotografování, resp. pózování?

čtvrtek 4. února 2010

20 tisíc scénářů pod mořem /

Alkohol není sérem pravdy, jen způsobuje ztrátu kontroly - celý proces začíná ústy (a mozkem). Alkohol vyviňuje - neúspěchy jakéhokoliv druhy jsou způsobeny idioty kolem vás, popřípadě ženami. A taky může vyvolat rozhovory typu "Všechno je v prdeli!!", nebo " Kde jsou moje milióny?!".

Jasně - už nikdy nebudu pít a taky si už nikdy nezapomenu platební kartu doma.

Noční výslech  - za střízliva se tváří jako, že je váš osobní život nezajímá, ale pak z ničehožnic začnou útočně klást otázky, které jen nepříjemně rozvíří myšlenky, copak asi dělá technik Matvěj, umí se modlit?, ještě že nejsou pravoslavní . . na druhou stranu, dvoje Vánoce, ty dvoje bílý Vánoce - tady jsem se dostal do pěkný žumpy . .


Výhled z Hradčan - obzor už nemůže nic zkurvit.

středa 27. ledna 2010

Imitační nutkání /

Přibyl další bagr, snad jen jeden, a taky tatry.

Šílenství v (plném) metru - těsně vedle mě si něco vypráví trojice hluchoněmých teenagerů, jedou ze školy, mám nesnesitelné nutkání se culit a napodobovat bez-zvučné pohyby rtů a komplikovanou hru rukou, dlaní, prstů . . naštěstí to nebylo "silnější než já". Zbili by mě jinak, vyloučili ze společnosti slušných lidí?

Což mi připomíná další příhodu s nutkavou myšlenkou: stál jsem ve frontě k bankomatu a pán přede mnou telefonoval, přišla na něj řada, předal kartu partnerce a polohlasem jí řekl PIN - neměl bych také já povědět dalším nějaký vymyšlený čtyřmístný kód?

úterý 26. ledna 2010

Bagr pro haranty

Na zahradu za domem se vrátil bagr, žlutý a hlučný - Herr Rath tam chce postavit jídlenu neexistující hudební školy - jedině tak lze zajistit peníze z krajského rozpočtu, ve skutečnosti totiž jídelna poslouží nedostavěné základní škole. A tak se haranati nažerou a . . má to svoje kouzlo, dělat duhy na komunální, krajské i státní úrovni, jak na tom asi je jeho konto?

Bagr - prostě jen další výmluva pro (tu neustálou) roztěkanost. Volební rok se rozjíždí a "republiku bičuje mráz" a Špidla vypadá tak nevinně, jako by se omlouval i za svoji nevinnost.

(Hranatí haranti přehazují písmena . . nepude to)

pátek 22. ledna 2010

ty-vole-jako-fakt-víš-co-neasi / asi ne / U nás v Bradavicích

Http://indracek.bigbloger.lidovky.cz/ ???? 
- ZLO (=nuda) psát deníček jako výkaz o dojivosti; poslušně hlásím, že v době mojí služby se nic zvláštního nestalo, informovat národ - zevrubně a pravidelně. Motivy jsou viditelné - obsah ubíjející - snaha "reportovat", místo ... (reflexí třeba?).  Mám pocit znásilnění, znásilnění ústy, jako by se mě právě někdo pokusil nakrmit maltou.

(Zlovolný bůh zábavy má dvě míchačky, ze kterých divákům, posluchačům a čtenářům přiděluje: v jedné je malta, v té druhé cukrová vata - jednou máte pocit, že se vás snaží zadusit tou růžovou vatou, jindy šedou kaší malty. No a když nevíte, jestli chcete ještě a ze které vlastně . .)

středa 20. ledna 2010

Sinolog sečte všechny moje hříchy / V pomalé četbě na zkoušku

Život prchá jako sen. Pche-jung. Pche-freud. Cha-klaus (Che-Bém?). Qui-Chot. (Nikdo nepřekoná Po-chči-ho).

Ve skutečnosti je tento blog o počasí a proměnách přírody a krásách letních dob. O síle živlů a zjišťování aury. Média na nás pouští rampouchy, jen těsně minula zkáza Jamajku . . Ale kde je slunce? Proč nemůžu nosit polobotky?

Sazemi shnilý sníh. ?a střechy střílí střechýly? Uživil bych se tvorbou pro děti? Blogem pro děti? Hlavními postavičkami poučných báchorek budou jakási Frynta a její přítelkyně Frnda. V kakofonním anti-světě Krynta a Krnda.

úterý 12. ledna 2010

Čínská gastronomie / má paranoia / český koán

Kdyby Pejsek s Kočičkou dělali kuře v sladkokyselé omáčce, nakrajela by nejdříve Kočička Pejska, nebo Pejsek Kočičku?

sobota 9. ledna 2010

Bílá, bílá, bílá

Je všude (a je všech). Někdy i šedá, což je jinak příjemná barva. Sněhová nadílka v tuto roční dobu překvapivá - - způsobila skvělou věc