neděle 25. července 2010

Uchopme ho do dlaně v majestátné šíři

Natalia Sadness - podle všeho nejnovější hvězda českého internetu, po Luštěle, alespoň pro mě. Narazil jsme na to téměř současně se zmínkou o dřeni blogování. Nelze hovořit o subtilní poetice nechtěného, roztomilé naivitě, ani o konzumentské tuposti (natožpak o kýči pavlače, který jsme si zde vychutnali posledně) - je to zrůdnost dospívání ne v nezralosti/nedokonalosti - ale v nesnesitelné neurčitosti - dítě/dospělý (prsa/ne-prsa; hlas/ne-hlas, rozum/ne-rozum, mimikry vyzývavosti/cudnost, venkovanství/magazínová představa luxusu . .) - zneklidňující nápodoba, napodobenina dospělého - zrůdička - (příslovečná, pověstná) dětská hravost odplynula a nadchází období disciplynování se, napodobování vnějšků - reálných i televizních a magazínových, k těm je naštěstí dodáván i návod jak je napodobovat - i s ceníkem, trochu to připomíná modelářství - nákres, seznam součástek, ceník, následuje nákup a modeláž sebe sama.

Péče o tělo, touha po slávě - bez motivů, kromě snahy napodobovat. Jako když vás zastřelí šimpanz, nebo setne orangutan s rudou kápí. (Zrovna zabíjení jako příklad!? Postřeh, který si budu hýčkat.)

neděle 18. července 2010

Jako Bulletin Patetického divadla. // Trapně

Nevkusné, nevhodné a trapné – a nejde o nějakou mou uraženou ješitnost – byl to jen moment, který dovršil podivné napětí – byl to moment, který v něm odstartoval: reflektivní kvašení, řetězec zpytování a sebe-zpytování, nebo spíš sebe-pitvání, které vedlo k tomu, že mi během večera poslal několik zpráv – myslel jsem, že když nemám tzv. vztah nemůže se se mnou nikdo rozejít, omyl – poprvé v životě jsem dostal „kopačky“ od známého, takového pivního kumpána – šlo o zprávu, která mimo jiné obsahoval spojení „musím ukončit naše přátelství“ - to byla poslední zpráva. Pro mě vlastně dobrá zpráva, i když nevím, jak na ni odpovědět.