Ve světě triviálních žánrů, splněných snů: z myšlenek, dojmů, dohadů, tušení a nejistot se stávají telepatie, telekineze, čtení a přenosy mylšenek . . kontrola lidí a věcí, předpovědi, proroctví, dopadení zabijáka, cestování časem, elixíry lásky atd atd. Magie a technologie si vyměňují místo tak rychle, že už je ani od sebe nerozeznáme.
Kromě jistého patosu (nedostupná rodina za mořem) rozehrává jakousi hru na náročnost a zároveň všechny složitosti vysvětluje, což nepříjemně/směšně přerušuje vyprávění/spád děje.
Střet reality a snu? Můžeme je zaměnit? Snad. Problémem je samotný koncept objektivní reality, koncept reality jako sdíleného prostoru - ve Vniknutí se jde ještě dál a je možné sdílet i sny. Jsou povýšeny, nebo poníženy na úroveň reality? Už ani ve spánku nemusíme být sami - už nikdy sami, tlačítko Sdílej úplně všude.
Koncept snu jako ovladatelného prostoru. Sen má na svojí straně pár silných zbraní, ale proti rozumu/vůli zde neobstojí. Sdílení, jež proniká všechny překážky a dokonale, pouhou myšlenkou, ovladatelný prostor - jako definice anti/utopie v kostce - jako kulisa akční podíváné, trikového spektáklu a hry na složitost - celé jako obětina rituálu spojujícího účastníky - ti spojeni "zážitkem" vzájemně se předhánějí ve své chápavosti, jíž je film falešnou zkouškou.
