úterý 27. prosince 2011

Podivný velmi dlouhý sen


podivný velmi dlouhý sen, dálnice, německý supermarket, dvojí prchání před démony měnícími podobu, spolu s velmi blízkou dívkou, snad t.j. .. známý f. mi nedokázal pomoci, sklep nadpřirozených bytostí - předpokoj podzemí, podávám ruku Golemovi, řekne mi, že je dvojčetem Golema nikoliv Golemem, kterého já mám na mysli

..budeme muset definici ideální ženy precizovat znovu.

pondělí 7. listopadu 2011

Kam jel v sobotu v poledne?


sedím přes uličku naproti němu. zprvu mě skličuje jen jeho prázdný výraz a ochablá motorika. musím vystoupit na stejné stanici. cítím pitralon, moč a pot. dívám se mu za ucho. šedivé štětiny trčí skrz vysychající holicí pěnu.

Dnes ráno jsem se musel oholit elektrickým strojkem, kdykoliv si sáhnu na špatně oholené místo na tváři, připomene se mi jeho obličej, jeho výraz, jeho oči, neoholené a neotřené místo se zasychající pěnou, pach nepraného oblečení.

neděle 30. října 2011

Ty di domu k mámě!

tj. nejlepší hláška týdne, pronesená kolegyní, která moc dobře ví, že skutečně stále ještě bydlím u rodičů. Připomene moji neschopnost, ale taky její hrubost.

neděle 4. září 2011

Lágry Cimrmana / Srpové noci

Chůze, posedávání. Bezdomoví toho pohodlnějšího druhu. Místo nájmu si platím dobroty . . A pak jsou tu výlety, po roce Nekoř - přijde mi to jako roky dva, ale stydím se to říct. Moc pěkně se vezu. Farmářský trh v Letohradu čítá dva stánky. Asi lnou k fikci, kromě ne-trhů je u obřího kostela hrob F. Vl. Heka a kdesi za náměstím má být muzeum Járy Cimrmana. Taky mini-golf, tenis, maso. Vamberk - "město krajky" - je obšancováno továrními komíny, proč?

Skvělý pracovní pohovor - snaha požádat o mentálně náročnější práci se zvrtne - vše vyzní jako lenost a přezíravost, negativní postoj k monotonní práci - připadám si jako světec, když alespoň na kousek popustím/připozdvihnu stavidla upřímnosti  - á jak mi to dělá dobře - nelžu, říkám pravdu, jsem statečný. Blahý pocit nevydrží dlouho - trapnost a výčitky překryjí vše - když jsem odešel museli si klepat na čelo, nijak jsem si neprospěl - tedy ne v očích firmy.

Ale hlavně dva skvělé sny
/A
Jsem s bratrem a matkou na Masarykově nádraží je tam krásně světlo, kolem nás poskakuje V. Klaus, je trochu přihrbený, skřetí, šklebící se, nelze jej odehnat, až mě napadne namířit na něj fotoaparát mobilního telefonu, krčí se a prchá.

/B
První den ve vězení, hned po příjmu dostávám vycházku,  vycházím ven se svojí rodinou (neshoduje se s mou skutečnou rodinou). Nestihnu si ujasnit, kdy se mám vrátit, a tak ve mně po celou dobu vycházky hlodá úzkost. Co když se nevrátím včas? Co když se vrátím zbytečně brzy?
Jdeme po asfaltové cestě, šedé nebe, sytě zelená tráva, dál od cesty asi třípatrové bytové domy, hluboká strouha plná vody, ve které se cachtají děti. Cestu mě/nám zahrazují dvě mladé ženy ve velmi špatném zdravotním stavu.  Jedna druhé právě injekcí aplikuje drogu. Mám strašný strach z bodnutí infikovanou jehlou. Vyhýbám se jim obloukem. Dál po cestě jich je ještě několik.
Nakonec se vrátím na čas, z velmi rušné přijímací části zabloudím do béžově vykachličkovaného oddělení, patrně odvykacího, další vyzáblá, bílo-fialová žena-troska v bílém županu s nešťastnýma očima...

čtvrtek 7. července 2011

Trst

Červený stroj na ledovou tříšť  - šest nádrží s nejumělejšími odstíny zelené, červené a žluté  - v polostínu na třídě 20. září - každých 40 metrů nasprejovaný hákový kříž, kina, cukrárny a podobné.
Návštěva Café San Marco, uvěřitelný styl, přes všechnu vykřičenost - útulno - podobně jako Hawelka. 15 minut - jedno esspresso - odchod prodloužit parkování: tolik k starému záměru strávit zde alespoň tři soliterní hodiny, pozérsky: se zápisníčkem a zrcadlovkou na stole. Jako kdybych nějak trpěl. Je to prostě rodinná dovolená.
- Nechceš si to tu vyfotit?
- Nechci.
- Proč?
- Nevím. Připadal bych si hloupě.
- Proč?
- Protože to neumím vyfotit.

 - - -

- Why, Lucy, your eyes are filled with tears?
- My heart is strained with gladness.
Oh look, the orchestra is getting ready, dance with me, George!

 - - -


Obsluha v odlehlém restaurantu s názvem Ribič pobaví: Čechy tu máme rádi, je to kulturní národ. Slovince samozřejmě a Srby. Ale tihleti Chorvati!
Žena od vedlejší stolu, která celou dobu mluvila záhadným skandinávským jazykem se za námi na odchodu otáčí a zdraví: Na shledanou!





pondělí 4. července 2011

Monte Carlo Jadranu

Tak tomu tady říká bratr - někdo mu to tak řekl. Ve skutečnosti shluk dvaceti hotelů v zátoce, která z moře dělá modrý tichý šploucháč-mácháč. Nevidět Psí dny neměl bych svoje první dojmy k čemu přirovnat - polonahá těla starších lidí, po dvou dnech si zvyknu.

- Co ti říkal, kdyžs mu vrátil ty brýle?
- Nic, žádné projevy díků neproběhly.
- Srdečné projevy geeků neproběhly?

V Piranu mají ulici Partizánů, Lenina i Englse a taky výstavu pop-artu. Lidé tam leží na kamenech na nábřeží jako ještěrky.

Zmizet k moři. Lidé se tu po nocích ládují alkoholickými zmrzlinovými poháry.

Two Gläser? Nemám tu hálovskou slinu pro psaní blogů z rodinných dovolených

pátek 24. června 2011

---*

- nejdřív doprovázím Miloše Zemana při prohlídce města/kampusu, kdosi vypráví o družbě místní univerzity s Finskem, míjíme malé hospůdky s poutači Staropramen, když týž svažitý blok obejdeme potřetí, zapadne/me do jedné takové hospůdky, zapařeno, krbová kamna, na baru je plno, MZ tu už znají, dluží jim peníze, něco se snažíme objednat / / sedím ve vlaku do Hostivic, projíždíme úsek Veleslavín- Liboc-Ruzyň, naproti nesedí MZ, ale VV. Venku je místy hustá mlha, známá místa jsou zaplavena, upozorňuji VV na potápějící se (bílý, dřevěný) altánek plný lidí, všímám si i jiných potápějících se budov. Budím se ještě trochu opilý.

pondělí 6. června 2011

Spížmistr

Kolaudační party probíhá dobře, zdá se, že se sousedy nebude problém. Ve dvanáct začne pokus otevřít lahev vína bušením do zdi - přichází soused - sdělit nám, že zavolal policii. slovo policie vysloví s velmi úzkými, moravskými i.

Je to už třetí "grillování" v řadě, ne které přijdu tzv. s prázdnýma rukama, a přesto se slušně najím. Vysoká míra sekluze. Izolujeme se nejen od hostitelů, ale i od běžné konverzace, vytváříme základ pro nejlepší a nejzábavnější seznam všech dob, "jazyková hra" se jmenuje: jídlo, kvůli, kterému bych si otevřel restauraci. I když vzpomínka bledne, bavím se ještě teď skvělými jídelními tituly jako: Ministrantova odměna, Teplá slast, Studená slast, Tvrdý chleba herce oblastního divadla, Papežovo políbení, Špíz Conquistador, Barončina buchta/Buchta paní Baronky, Bizonovo odpuštění, Hamletova kapsa, Připínací penis učitele hudební výchovy, Bachařova dobrota, nebo Cibulková paruka, Knírek Leoše Hegera, Úzkosti ministra duševního zdraví národa.


Snažím se oholit, nebo spíš oškrábat jemné strniště co mi přes týden vyrostlo, nechám si knír, řídký kartáček jen o něco širší než nos, vydrží asi pět minut, oholím i tento zárodek kníru: chvíli si připadám starší, vážnější, starosvětský i s tímto pouhým zárodkem kníru, chvíli na to mi to celé připadne směšné, představím si pohledy okolí, nesnesu tu představu a zbavuji se tohoto zárodku.

pondělí 25. dubna 2011

Přebírání se

teď nevím, jak ty věci dávat dohromady probírám se starým poznámkami - povzdechy, snažím se zaostřit, nejde to, Čokovoko se ukázaly, jel jsem na výlet s rodiči, piju s W i s jinými, žiju v nepořádku, v nízkosti,

středa 16. března 2011

Na Sjezdu / jako iteratura


ty
shluky silných slov
tě tak zneklidňují
andělé stíny oblaka
jak se jim postavit
alabastrový tyrkys sfing červánků Venuše Košířské ujíždějící brizolitovou tramvají života vstříc blankytu temně modré hvězdnaté noci konejšivé vlahé smrti hnilobného rozpadu purpurových plamenů kdysi slavného života dýchaného rozšířenými nozdrami opilství chtíče neukojitelného jako lennost cárů ranních mlh

na sjezdu poétů se budou každou chvíli podávat sluky
domov, krajina, rozčepýřená mračna, sladká a strašlivá ticha se střídají, vanilková a rudá ticha se střídají, štěkot vzpomínek, pláč maminky, když jsi šel pryč do války bojovat za pevnější mír, pevný jako ňadra vazaček mých spisů

bude se podávat brzlík tura ujgurského
na znamení přátelství všech lidí, bratrství všech lidí, otcovství všech otců a ženství všech žen, vaginality všech štěrbin atd.. Hrdě připít: Na člověka!

krůpěje rosy v pavučině vzpomínek, perličky tvého života, zaklíněné v mikrosvětech přirovnání, hlídané Kerbery skvělých trojverší haiku klasického vzdělání

neshoda v rytmu, třesoucí se ruka pozdvihá polévku, aby se srklo, individualismus umělců vyjadřuje nepravidelné ťukání příborů o talíře, óó, prý je to jako božská mana, jak daleko má příprava vývaru z paruk k obcování s múzou a přesto musíme se sklonit před kuchařem, vždyť jsem jen pouzí poetové: skromnost nám tak sluší kolego, ano ano

a bude se jíst knedlik
ještě se nemluvilo o ženách o oblostech o oblinách o záhybech o nitrech o jitrech o peřinách o vaginách o malátnosti o vzdychání o kýchání tílživá lehkost extáze křehosti pociťované kdesi tam vepředu vzadu když tenkrát naposled poprvé v matematice životních posloupností obracíme listy mezi tím rodným a úmrtním v účetní knize života je zapsáno, že jsem si ho jednou chtěl uříznout, hodil jsem to na papír, vypsalo se mi pero,

už vepře nesou nám, už pepřové nám nesou závitky
už není co bývalo o krutosti o rakvích o polomrtvých věchýtcích a trpěl´s i pak, pro krásu, trpěl´s dost a trpěl´s pro radost. jak se vám to skládá, jak to umíte zaobalit a zaoblit a za-o-u-pře-krýt

desert káfa legrace a hovory o svaté inspiraci tvůrčí postup zrání myšlenky až skoro řekl bych vám kolego pište těším se na vaší další práci čtu vás rád jak sebe samého stahovat z kůže lásky k druhým

a musí tam být záběr na žvýkající umaštěnou pusu, to každej pochopí

úterý 15. února 2011

V obývací části je nábytek s potahy z hnědo-fialového mikroplyše

V přízemním komplexu. přicházíme do pokoje s kuchyňským koutem a barem, kuchyňská část je od obývací části oddělená schodem, nad linkou je okno přivádějící do pokoje silné, chladné, čisté severní světlo, právě zde skončily sexuální orgie několika náctiletých - poznám to podle toho, že jich několik úplně nahých stojí nahoře u linky a něco tam kutí. jdou dolů za námi, z davu si mě všímá jen povědomá dívka, když se ke mně otočí, má na sobě zelené blyštivé šaty, “jako z šupin zeleného diamantového ještěra”.

pondělí 17. ledna 2011

Kalíšek oprátek / V kuchyni se cítíme bezpečně


Muž bez kalhot sedí u kuchyňského stolu a kouká kde co lítá, žena se soustředěným výrazem zašívá kalhoty. / Třesoucí se muž zabalený v dece sedě u kuchyňského stolu srká z hrnku čaj, zatímco žena se soustředěným, ustaraným výrazem kolem kuchyňských kamen rozsvěšuje prádlo. Řekněme si rovnou, že muže “hraje” Jan Libíček./
***
Muž a žena sedí u kuchyňského stolu a každý ze svého hrnku rozvážně upíjejí rychlechladnoucí kávu, pohledy upírají povětšnou na podlahu, občas jeden nebo druhý svůj pohled z rýh prkenné podlahy odtrhne a podívá se na toho druhého, když se jejich pohledy setkají nesměle se na sebe usmějí, jak je to legrační náhoda, že se jejich pohledy setkaly, muž přišel do tohoto činžovního domu vyzvednout psací stroj/vycpanou lasičku. Lasičku/psací stroj zapůjčil příteli a teď ji prý potřebuje zpátky.

pondělí 10. ledna 2011

Při veřejném předčítání

Stěží potlačuje vzrušení: třes, poulící se bulvy, slinění a pocení - stojí před mikrofonem a předčítá svou novou knihu. zajíká se. štěstí. Je to tady, sláva, počátek slávy! teprve počátek, sladký počátek, předcházející sladkému pokračování. už žádná nejistota. už žádné čekání. už žádná marnost. žádné prázdno. teď už všechno bude. státní spisovatelský byt, velký světlý byt. z některých známých se stanou noví přátelé. a z některých přátel budou pouze známí. budou čtení, bankety, rauty, party, udělování cen. další a další stipendia a ceny. respekt, uznání, vážnost. rozhovory. dotazníky. fotografování. nahrávání ..

Fleky a vlaky

Fleky a vlaky. /...ve vzdalenych guberniích/ teď/ teď tam nejsem / a teď/ teď tam jsem / teď si balím kufřík / a teď si vybaluji kufřík / teď myslím na fleky a vlaky / a teď zapomínám na fleky i vlaky, jsem v domě pro hosty a soustředím se na zítřejší operaci / teď jsem domluvil poslední technické podrobnosti / a teď/ teď už jsem na místě / teď si balím kufřík / a teď si vybaluji kufřík / teď myslím na fleky a vlaky / a teď zapomínám na fleky i vlaky, jsem v domě pro hosty a soustředím se před zítřejší operací gubernátora. .
a teď
ve svojí moderní vile na okraji nového hlavního města
stojím se sluchátkem v ruce a slibuji co nejdříve vyrazit.
a teď
jsem v hlavním městě vzdálené gubernie. tak vzdálené, že by stačilo půl dne cesty k tomu dostat se z města na hranice, nebo až za hranice říše. ale co by si kdo počal mimo území říše, nechráněn centrálními ani guberniálními úřady

úterý 4. ledna 2011

Obří věnec cukrářky Ludmily s banánem a čokoládou

Bylo mi šestnáct:

Jedl jsem rohlík na zem spadlý,
/ - ovoce stromů na zem padlých/
jaro, postřik, otec a padlí.
sluhové těch, co věnce kladli,
uspávat vzpomínky a časem je křísit,

uspávat sny a časem je křísit.
...líbat břízy.

Ledabyle spát,
ledabyle, na zelinách.
V hrotištích.
Močál, jíloviště života:
mé nohy, dvě brodidla ztěžklá mazlavou krustou


/nemyslel jsem to tak