pondělí 17. ledna 2011

Kalíšek oprátek / V kuchyni se cítíme bezpečně


Muž bez kalhot sedí u kuchyňského stolu a kouká kde co lítá, žena se soustředěným výrazem zašívá kalhoty. / Třesoucí se muž zabalený v dece sedě u kuchyňského stolu srká z hrnku čaj, zatímco žena se soustředěným, ustaraným výrazem kolem kuchyňských kamen rozsvěšuje prádlo. Řekněme si rovnou, že muže “hraje” Jan Libíček./
***
Muž a žena sedí u kuchyňského stolu a každý ze svého hrnku rozvážně upíjejí rychlechladnoucí kávu, pohledy upírají povětšnou na podlahu, občas jeden nebo druhý svůj pohled z rýh prkenné podlahy odtrhne a podívá se na toho druhého, když se jejich pohledy setkají nesměle se na sebe usmějí, jak je to legrační náhoda, že se jejich pohledy setkaly, muž přišel do tohoto činžovního domu vyzvednout psací stroj/vycpanou lasičku. Lasičku/psací stroj zapůjčil příteli a teď ji prý potřebuje zpátky.

pondělí 10. ledna 2011

Při veřejném předčítání

Stěží potlačuje vzrušení: třes, poulící se bulvy, slinění a pocení - stojí před mikrofonem a předčítá svou novou knihu. zajíká se. štěstí. Je to tady, sláva, počátek slávy! teprve počátek, sladký počátek, předcházející sladkému pokračování. už žádná nejistota. už žádné čekání. už žádná marnost. žádné prázdno. teď už všechno bude. státní spisovatelský byt, velký světlý byt. z některých známých se stanou noví přátelé. a z některých přátel budou pouze známí. budou čtení, bankety, rauty, party, udělování cen. další a další stipendia a ceny. respekt, uznání, vážnost. rozhovory. dotazníky. fotografování. nahrávání ..

Fleky a vlaky

Fleky a vlaky. /...ve vzdalenych guberniích/ teď/ teď tam nejsem / a teď/ teď tam jsem / teď si balím kufřík / a teď si vybaluji kufřík / teď myslím na fleky a vlaky / a teď zapomínám na fleky i vlaky, jsem v domě pro hosty a soustředím se na zítřejší operaci / teď jsem domluvil poslední technické podrobnosti / a teď/ teď už jsem na místě / teď si balím kufřík / a teď si vybaluji kufřík / teď myslím na fleky a vlaky / a teď zapomínám na fleky i vlaky, jsem v domě pro hosty a soustředím se před zítřejší operací gubernátora. .
a teď
ve svojí moderní vile na okraji nového hlavního města
stojím se sluchátkem v ruce a slibuji co nejdříve vyrazit.
a teď
jsem v hlavním městě vzdálené gubernie. tak vzdálené, že by stačilo půl dne cesty k tomu dostat se z města na hranice, nebo až za hranice říše. ale co by si kdo počal mimo území říše, nechráněn centrálními ani guberniálními úřady

úterý 4. ledna 2011

Obří věnec cukrářky Ludmily s banánem a čokoládou

Bylo mi šestnáct:

Jedl jsem rohlík na zem spadlý,
/ - ovoce stromů na zem padlých/
jaro, postřik, otec a padlí.
sluhové těch, co věnce kladli,
uspávat vzpomínky a časem je křísit,

uspávat sny a časem je křísit.
...líbat břízy.

Ledabyle spát,
ledabyle, na zelinách.
V hrotištích.
Močál, jíloviště života:
mé nohy, dvě brodidla ztěžklá mazlavou krustou


/nemyslel jsem to tak