neděle 28. října 2012

Poslední výlet podzimu

V kavárně U Mystika naproti Domu kultury a oddechu v Jihlavě, obsluha je milá, musíme si koupit celou lahev 12leté Glenlivet, ze začátku to vypadá, že neubývá, ale o půl druhé už jsme smutní, že je prázdná. Občas vypadnou pojistky - zůstane jen světlo čajové svíčky, pro jakoukoliv jinou činnost nedostatečné - pro sezení na kožené pohovce, pokuřování a pití bohatě postačující.

Již zpočátku večera se v hovoru objeví téma análního sexu, kvůli nějakému filmu, co běžel v Jihlavě, nejasno jakému. A ano: táhne se hovorem "jako červená nit" až do rána, jako ponorná řeka. A taky Ztohoven. Ztohoven a anál. Vrací se do hovoru jako cosi směšného a možná ne zcela pochopitelného.  Také není zcela jasné, kdo se ohledně těchto témat může opřít o vlastní zkušenost a kdo by se tím chtěl chlubit - stud nás většinou posune jinam, neobjeví se advokát, či apoštol análního sexu.

Natož advokát Ztohoven.


pondělí 22. října 2012

Telecí játra, mražená pizza, obložená bageta s koprem, teplý bílý, taneční liga č. 155

"Ááá, renegát, K...!" vítá mě na večírku známý.

Uspořádání interiéru pokoje, uspořádání života, uspořádání myšlenek. Jak by to mohlo souviset?!

- - -
Sokolov -  malý roztomilý výlet. I dramaturgie potěšila - tedy hlavně Peckinpah a Seidl se vydařili. I když šlo spíš o filmy, které se hněvají, než o filmy zobrazující hněv.

Ovšem nejlepší je obsluha kinokavárny:
-Deci bílýho, prosím.
-Tady. Třináct, prosím.
-Děkuju. Dvacet.
-Ne, třináct.
Chápete? V Sokolově se s dýškama prostě nepočítá.

Juke-box battle - když zmerčíme juke-box v rohu místnosti, všem se nám zablýskne v očích - kolik peněz bude stát nasrat místňáky? Všichni odejdou a battle se rozjede jen v rámci našeho stolu.

Obří kus telecích jater k obědu. 4 hodiny v přetopeném vlaku.

pondělí 15. října 2012

Drazí

Drazí.

Už dlouho jsem si sem nic nepoznamenal, ničím čtenáře, odběratele, přátele neoblažil.

Beru zase tu loserovskou dráhu. Místo dotahovaní prací v rámci "podmínečného odložení termínu zápisu", nebo jak se tomu říká, hledám, kde budu studovat v příštím školním roce. Kde bych mohl studovat bez zatínání zubů. A bez soudružek.

Je to znamení: mohu jezdit každý pátek ráno do Olomouce studovat film a divadlo, a to rychlíkem Vsacan!  Vsacan. Slovo slov. Vlastně VSACAN, ale co už.

A proč? - poslední měsíc tak mimo, tak paralyzován - představou ne/dokončení stupidní domácí práce (zadání: v literatuře nebo filmu najděte čtyři komunikační jevy a popište je.., well I don't know...), že jsem si ani neblognul.

 - - - -

Kouřím. Do obličeje holky, co jí před čtvrt rokem zbouchnul můj kámoš.
Ten s náma sedí taky.
Jí nevadí, že kouřim.
Vidím je poprvé od chvíle co jsem se o tom dozvěděl.
Chtěl bych jim nějak důvěryhodně sdělit, že jim dítě přeju.
-Víte: myslim, že je fakt skvělý, že tak úžasný lidi jako vy dva maj spolu dítě. Přeju vám ho.
Ale za sebe musím říct - nešel bych do toho - ale..kdo chce kam, pomozme mu tam.
Poslední nevyzní dobře.

Dotyčná zbouchnutá:
To bys nejdřív musel mít s kym.

Kyselé hrozny jsou už úplně všude...

A kdybych uměl hrát na kytaru a zpívat, tak mám rockabilly kapelu, že jo.. (popravdě, nemůžu to vyloučit)