//

Oblačnost je tak vetchá, že ji přístroje nedokázaly zachytit, říkají.
Musím ven
a na ulici sněží tak jemně, že si nejsem
To sněží nejistota
Nebo prší

Moje nákupy v Dejvicích

Toto není food blog, přesto: byl jsem v novém "Sklizeno" na Dejvické - paní mi chtěla vyprávět, jak byla unešená, když se byla podívat, jak se peče chleba, co prodává - bohužel na to nemám čas a ani nemám náladu valit bulvy a plácat jí po rameni za to, že dělá revoluci na poli základních potravin. Ale jsem socka a nechám se vytočit revoluční cenou za pivní rohlík: 6 korun. (Ne, vážně, to mě omejvali)

Řezník přes ulici má pivák za 3 a nic špatného mu není. Pani v řeznictví jsou nejlepší, se svými třemi frázemi a s nezaměnitelnou intonací tázací věty: Něco jiného si budete přát? - A co jiného? - Všechno to bude?

Školní exkurze do věznice

Kolem nádraži Ruzyně prochází průvod dětí. A já si říkám.. je to školní exkurze do vazební věznice? Otázka vyvolává další otázky: proč jsme tak zanedbávali exkurze? Děti by měly navštívit nemocnici, věznici, tzv. blázinec, léčebnu dlouhodobě nemocných - všemu by se divily a hodný pan učitel (i když cítí moč a desifinekci a vidí chovance v izolaci)  by se musel zamyslet a s jistotou říct: Toto je normální děti.

Nedělního odpoledne

Zelené ubrusy. Černé tonetky. Odpolední slunce dopadá skrze zažloutlé záclony na béžové lino - vytvářejíc na něm zlaté kosodélníky (s rozpitými okraji).

Nedělní odpoledne. Jen pár set metrů od nás je Stromovka, hemží se psy, dětmi, bruslaři a jejich spořádánými měšťany. Do stanice Praha-Bubeneč už nic z toho nedoléhá - jen já cítím ten kontrast ticha a hemžení. Jsem tím kontrastem.

Dívám se na kosodélníky. Dívám se na uklízeče, jak vypráví o tom, co ví z televize o operaci Saturn. Jde mi hlavou: Hrabal, Hrabal Hrabal..zametač se mu dokonce podobá. Je jediným mužem v sálku, stojí ve dveřích a huláká to k výčepu tlustému hospodskému v umaštěném bílém tričku.

Hrabal, Hrabal.. nesmrtelnost v této slunečné kryptě: řeč dojde na pražskou geografii - jak se jemnoval ten a ten kopec, kde jsme sáňkovali a co bylo pod ním a kde je pohřben ten, co postavil kino pod tím kopcem. Kudy se v Parez jede tam a kudy se jede onam. Nesmrtelnost, říkám si: jsou tak prosáklí Prahou, (hrabalovsky proletářskou), tak spojení s Prahou, až se mi zdá, jako by jim to s individualitou vzalo smrtelnost.

A ten pozemek na Kulaťáku, jak tam Kellner chce stavět, tak tam byl dřív rybník, co poháněl Císařskej mlýn, proto tam nemohli postavit výlez z metra, protože je tam strašně vysoká haldina podzemní vody.. kdyby vás to, panstvo, zajímalo.

Jen poznámky z polední pauzy

Kytarista z Květů v šatně NoDu (cool scéna) po koncertě The Pololáníks:
- To bylo celý improvizace?
- Jo.
-Znělo to jako Penderecki.
-To kapelníka potěší..
-A chviličku to vypadalo, že se to rozjede do groovu..
-Dneska na to nedošlo..

Experimentuji s přípravou kávy..především doba louhování a hrubost mletí pro french press. Zároveň jsem se dočetl, že italští, nebo američtí, nevím možná italo-američtí, vědci zjistili, že proces přípravy esspressa ovlivňuje filtr v páce více než se dosud soudilo - přitom filtr v páce byl v designu kávovaru vždy zanedbáván a často je dodáván v horší kvalitě subdodavateli - ten šok!

Chtěl bych (alespoň zkusit) být bufetářem na hostivickém nádraží - na hostivickém nádraží není žádné občerstvení - cestující postávají na nádraží jako dobytek, popocházejí, přicházejí třeba i o deset minut dříve, ačkoliv vlaky jezdí vždy na čas. Kýble kávy, drobné pečivo, nasnídat Hostivice..stát se součástí nádraží. Obcházet vlaky ve stanici s nabídkou..